Znáte letní abecedu Učitelská platforma? Ne? Chyba? A níže CHYBA podle Nadi Eretové.
Chyba jako příležitost
Jaký pocit opanuje vaše útroby při vyslovení slova „CHYBA“? Pro moje dětství, dospívání a část dospělosti to byl strach a obavy. Několik desítek let mi trvalo, než jsme se s chybou začaly mít rády. A je to velmi, velmi osvobozující.
Chybami se člověk učí, říká se od nepaměti. Inspirovat se můžeme také u největšího vědce 20. století, Alberta Einsteina: „Ten, kdo se nikdy nedopustil chyby, se nikdy nepokusil o něco nového.“ Všichni děláme chyby – tak to prostě je a tak to také bude. Za dob mého učitelování napsal jeden hloubavý klučina hřbitov s „y“. A měl k tomu pádný důvod, protože hřbitov – jak mi vysvětlil – je přece poslední příbytek člověka. Aha! Takže dopustil se chyby?
Důležité je přestat se chyby bát, nevnímat chybu jako něco nežádoucího. Každá chyba by měla být podnětem k zamyšlení, proč se stala, co udělat příště jinak a jak zjednat nápravu. Protože udělat chybu je v pohodě, ale opakovat chybu v pořádku není.
Přemýšlíme-li o tom, jak připravovat dnešní žáky na budoucnost, tak práce s chybou je jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou je můžeme v průběhu školní docházky vybavit. Významem chyby pro vzdělávací proces se psychologové a akademici zabývají již několik století. Je to také jedna z klíčových zásad formativního hodnocení. Nejprve však musíme začít u sebe, nemůžeme učit své žáky mít rádi něco, čeho se sami bojíme. Literatury k práci s chybou je k dispozici víc než dost, namátkou T. Buzan, R. Feuerstein, J. Holt.
Neopakujme chyby, poučme se z nich a mějme je (se) rádi.