Pravděpodobně první velké rozhodnutí v životě žáků je tu. Pokud jako rodič necítíte zenový klid a schází Vám informace o možnostech studia a dovednostech svých dětí nebo pokud jsi to Ty, žák/žákyně, o kterého se jedná, ozvěte se nám do kariérka. Pomohli jsme s touto životní situací už stovkám žáků a rodičů. Jste zvědaví, jak to vypadá u nás v křesle, když přijdete?
Pavel byl na začátku 9. třídy ZŠ, když přišel do JCMM e-mail od jeho maminky s přáním individuální konzultace s kariérovým poradcem. Přišli oba, maminka i Pavel. První konzultace je většinou o tom, vzájemně se poznat a říct si, co je potřeba v dané situaci vyřešit a jak se do cíle dostat. Poradce se zajímá o Tvoje koníčky, známky ve škole, to co Tě hodně baví, jaká povolání znáš z rodiny, jak Ti v dané situaci je a jak bys ji celou nejraději vyřešil/a. Domluvili jsme se s Pavlem a jeho maminkou na tom, že určitou část budeme věnovat tomu, co všechno už umí, v čem je dobrý, říká se tomu mapování kompetencí. Dokonce si Pavel zvládl udělat jednoduchý Dotazník volby povolání, o kterém se pak dá hodně dobře povídat a přináší někdy i nové nápady. Používáme taky různé kartičky, např. ty s obrázky povolání, karty s příběhy. To je docela zábava. Existuje taky dost možností práce, kdy si třeba něco kreslíš, sepisuješ, zjišťuješ si od kamarádů a členů rodiny různé užitečné informace. S Pavlem jsme se potkali 6krát. V závěru jsme vzali všechny možné informace o něm a hledali jsme střední školu, kde by nejlépe mohl svůj potenciál uplatnit a kam by další 4 roky rád chodil. Pavel s maminkou vybrali několik možností, které se rozhodli navštívit na Dnech otevřených dveří a nechat na sebe dýchnout atmosféru školy a zjistit si vše potřebné. Díky Pavlově práci a maminčině podpoře se jim nakonec podařilo vybrat obor a konkrétní školy.
A co na to maminka?
„Velký dík Vám za Vaši milou pomoc s řešením důležité životní cesty. Děláte svoji práci profesionálně a jste přínosem při těžkém rozhodování v náročném procesu rodičů i dětí…. „
Zdárné ukončení studentského života přináší velkou radost z úspěchu, ale také nervozitu z nových výzev světa dospělých. K největším výzvám právem řadíme nalezení a získání 1. zaměstnání. Nebojme se přiznat, že se může jednat o pěkně trnitou cestu, protože však na té cestě nemusíte být sami, nakonec se z ní může stát třeba cesta rajskou zahradou 
. Jak za těchto okolností může vypadat spolupráce s kariérovou poradkyní, zjistíte z následujícího vyprávění klientky.
„V reportáži České televize jsem úplnou náhodou zachytila informaci, že existuje kariérové poradenství v JCMM. V té době už to byl více než rok od dokončení studia na vysoké škole a já si stále hledala práci. Na internetu jsem proto našla podrobnější informace a kontaktovala e-mailem kariérovou poradkyni s žádostí o osobní konzultaci. Tím také začala naše spolupráce, která trvá dodnes. A jsem za ni moc ráda. Centrum je mi velkou oporou. Nejenom, že kariéroví poradci mají přehled o situaci na trhu práce, ale především si cením jejich osobního přístupu. Při každém našem setkání rekapitulujeme, co se stalo v uplynulé době a společně hledáme cesty, kterými bych se mohla vydat, a které by zvýšily mé šance na uplatnění.
Je toho spousta, co mi spolupráce s JCMM dala. Zúčastnila jsem se cvičného výběrového řízení a získala zpětnou vazbu od personalistů. Na základě jejich doporučení jsem upravila svůj životopis, poradili mi s výběrem a administrací zvolené rekvalifikace. Ale hlavně mě neustále povzbuzují a dodávají energii. Než jsem začala do JCMM pravidelně docházet, neustále jsem si kladla jednu a tutéž otázku - Co dělám špatně? Teď už vím, že nic, ale i přesto se snažím být stále aktivní a jen tak se nevzdávat. Pracuji na dohodu ve firmě, která se věnuje marketingovému výzkumu, absolvovala jsem kurz na projektovou manažerku, momentálně jsem na pracovní stáži a možná se z toho vyvine něco víc. Připustila jsem, že musím být trpělivá a neustále na sobě pracovat. S podporou týmu z JCMM mi to jde ale lépe.“
Kariérové poradenství je skvělou volbou i v případě, kdy práci máte, ale zdá se, že to trochu dře. Úspěšná žena pracující v oblasti médií nebyla spokojená se svým profesním životem, nevěděla však přesně s čím konkrétně. Nabízíme Vám k inspiraci příběh paní Jany, která se s podobnými pocity vyrovnala za podpory kariérového poradce. Kariérový rozvoj vede totiž k celkovému dobrému pocitu ze seberealizace a nalezení balancu.
Paní Jana v době, kdy se obrátila na kariérové poradce, pracovala v mediích, částečně na volné noze. Se svým pracovním životem však nebyla spokojená. Byl to spíše neurčitý pocit bez jasné představy o tom, co by mělo být jinak. Naším společným cílem tak bylo najít směr, kterým se v práci vydat, aby tato nejistota pominula. Během konzultace jsme nejprve prozkoumávali Janinu ideální práci. Tímto způsobem jsme zjistili, že Jana potřebuje zmírnit stres. Ten byl spojený s pracovním vytížením i se strachem z neúspěchu v důsledku nějaké chyby. Postupně jsme nalézali cesty, jak stres i strach z chyb překonávat. Řešili jsme postupně i téma změny práce. Otázkou bylo, jak moc vlastně Jana o změnu stojí. Detailně jsme proto rozebírali její současnou práci – co je dobré a může zůstat, i kde je prostor pro změnu. Vycházeli jsme přitom i z kritérií ideální práce, které jsme sestavili dříve. Společně jsme tak došli k závěru, že Jana vlastně nevyžadovala razantní změnu ve svém zaměstnání. Podařilo se jí ale zaměřit se na řadu detailů a uspořádat své aktivity tak, aby byla spokojená. Výsledkem kariérového poradenství bylo tedy v tomto případě pojmenování a uvědomění si potřeb týkajících se práce, což vedlo k odstranění Janiny subjektivní nespokojenosti v této oblasti.
Slovy paní Jany
„Musím říct, že se často vracím k tématům, kterých jsme se společně dotkli.
V uplynulých měsících jsem skutečně neměla potřebu nějaké výrazné profesní změny. Snad jen v rámci zmírnění stresu jsem dokázala bez výčitek a strachu, že přijdu o "finanční výhody", ukončit jeden dlouhodobý projekt, na kterém jsem paralelně pracovala, a dost mě stresoval a zatěžoval. Je to úleva, když si člověk dokáže zdůvodnit, že práce nemusí být prioritou. Současně jsem se tím vnitřně dotkla i dalších oblastí. Asi je dobré se na případné touhy po změně dívat komplexně i z hlediska osobního života a neoddělovat tyto dvě oblasti. Jsem ráda, že jsem se nedopustila profesně nějaké fatální zbytečné chyby náhlou změnou, protože nejspíš nebyla nutná.“