Můj děda byl vinař. V malé vísce na jihu Moravy si svůj vinohrad doslova vyhloubil prsty v zemi, protože úrodná půda byla až pod vrstvou písku a štěrku, ručně tak vytvářel pro každou hlavu díry. Vinohrad rodí hrozny stále, takže hloubil asi dobře. Jenže dědovi už vinohrad nepatří. S přibývajícím věkem ubývaly síly a na péči o vinohrad už nestačil. A jelikož jsem se jako vnuk moc nepovedl a čas trávím v betonem zalitém Brně, předal jej děda dvojici kluků, co bydlí nedaleko. Dědovi to ale občas nedá a vinohrad jde zkontrolovat. Ne vždy je s jeho stavem spokojen - něco převáže, ulomí, smutně okomentuje a jde zase zpátky. Desítky let praxe udělaly z mého dědy experta na pěstování vína v daných podmínkách a v dané lokalitě. Jenže nikdo jeho znalostí nevyužívá, nikdo se za ním nechodí pravidelně radit, nikdo ho nevezme s sebou na vinohrad. Je to trochu škoda.
A jak příběh mého dědy a jeho vína souvisí s tím, co děláme v Centru vzdělávání všem? Před časem jsme realizovali formou zážitkového učení program pro středoškoláky s názvem Den pro mou kariéru. Studenti si mohli utřídit vlastní představy o pracovním světě, co je důležité a co méně, vyzkoušet si výběrové řízení a dozvědět se pár praktických rad o psaní životopisů a hledání práce. V rámci jedné aktivity měli účastníci také sestavit svůj profesní rodokmen, zapsat co dělali jejich rodiče a prarodiče. Smyslem takové aktivity bylo zjistit, jak se rodinné zázemí může odrážet v tom, čím chtějí být oni sami. Důležitým prvkem je ale i vzdělávací potenciál, který to sebou nese. To, co jeho nejbližší lidé umí, co dělají, může každého přivést k tomu, že se svých příbuzných zeptá, že se s nimi poradí, že se od nich něco naučí. Možná se tak nechají inspirovat pro další kariérní směřování.
Další možnosti vzdělávání máme často přímo před očima. Lidé kolem nás toho dovedou a znají hodně, ti starší obzvlášť. Vzdělávat se celý život tak neznamená jen platit si kurzy a sledovat vzdělávací videa. Může to spíše znamenat se na chvíli zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a požádat o radu svého dědu. Znamená to také být více s lidmi a předávat si navzájem, co dovedeme. Ze mě už vinař nebude, ale kdo ví, co moje děti... Asi bych měl za dědou zase zajet, popovídat si s ním o víně a okopat těch pár hlav, co mu zůstalo.
Kariérový poradce CVV Petr Doležal