Lukáš Nečas se vyučil mechanikem elektrotechnických zařízení s chladírenskou a klimatizační technikou na Střední škole polytechnické v ulici Jílová v Brně. Jako elektrikář-chlaďař podniká v oboru od roku 2008, kdy si založil živnost. Od té doby si nestěžuje na nedostatek práce ani malou výplatu. Řemeslníci, kteří se v oboru vyznají a skutečně jej umí, se totiž dobře uživí.
Jak jste se dostal k oboru chladicí techniky?
V rodině byli děda i maminka elektrikáři, měl jsem tedy k oboru vždy blízko. Ale pošilhával jsem po něčem ještě zajímavějším, nějaké nástavbě k elektrice. Když nám přišli v průběhu posledního ročníku základní školy z Jílové nabízet učební obory, zaujal mě tento, i když jsem o něm nic nevěděl. Pak se ukázalo, že je to obor náročný z hlediska širokého záběru znalostí od elektriky, přes mechaniku, až po chemii.
Využíváte i to, co jste se naučil ve škole?
Škola je vždy základ, na kterém se dá následně stavět. Kdybych se nevyučil, musel bych projít minimálně nějakou rekvalifikací. Zkušenosti pak přichází s praxí. Proto jsem vděčný za firmy, kterými jsem prošel jak na škole, tak i po ní. Každá mi dala něco specifického. Naše postupy v oboru jsou dané, ale každý člověk si je časem přizpůsobí. Poskládá je z toho, co zná ze školy, z firem, kde byl na praxi i se kterými v průběhu času spolupracoval.
Jak si buduje člověk v oboru renomé?
Musí být precizní v technických realizacích a navíc umět jednat se zákazníky. Takovou pozici si člověk vybuduje postupně. Abych byl schopen zcela sám vyjet k zakázce, zabralo po škole až tři roky času. Je třeba se dívat lidem pod ruce, ale ne zase jen stát a koukat. Rád pracuji od rána do večera. Tak jsem dělal pro firmu a zároveň i své věci a začalo to fungovat. Je ale dobré mít také učitele. Proto si třeba teď beru i kluky z Jílové k sobě do firmy, abych jim něco ukázal a naučil je, co budou potřebovat přímo na zakázkách.
Je zde tedy poptávka po chlaďařích?
Všeobecně schopných techniků je málo a konkrétně chlaďařů je opravdu nedostatek. Jsou snad jen dvě školy, ze kterých vychází vyučení kluci v oboru. Je jich tak padesát, z nichž pak práci skutečně dělá lidí asi pět. Je to tedy obor perspektivní. Mladí lidé, kteří jej vystudují, se určitě uplatní. Volají nám denně firmy s žádostí o spolupráci, protože potřebují výpomoc na velkých zakázkách. Musíme je i odmítat. Dělám to ale nerad, snažím se spíše vyjít vstříc. Je to i díky tomu, že jsem obklopený lidmi, se kterými již delší dobu spolupracuji a vím, že se na ně mohu spolehnout.
Jak byste nadchnul studenty pro Váš obor?
Ukázal bych jim výplatu… :-) Obor je každopádně dobře finančně ohodnocený. Předpokladem ale je, že je člověk schopný. Pokud něco namontuji a po dobu životnosti zařízení tam třeba 10 let kromě základního servisu nejedu opravovat, tak je to pro mě dobrá zakázka. Pokud ale už na začátku odvedu špatnou práci, vezmu si peníze a pak tam tři roky jezdím a dokola opravuji, nevydělám nic. Je to tedy vždy o tom udělat svou práci pořádně.
Celý rozhovor s Lukášem Nečasem si můžete přečíst v publikaci Končíš základku, Kam dál, aby to stálo za to!?
Příště:
Kadeřnice a vizážistka Radka Grulichová
Umělecký truhlář Roman Slaný