Je začátek března a mě čekají dvě výběrová řízení. Hurá, konečně, je to tady! Jedno do soukromé společnosti, druhé do státní správy. Na obě se musím pečlivě připravovat, nechci svoji šanci promarnit.
Sedím na internetu, studuji trendy, čtu si případové studie a v Centru vzdělávání všem konzultuji, jak se připravit na pohovor, jak nebýt u pohovoru nervózní a jak získat sebevědomí. Jsem sdílný člověk a určitě jsou věci, které by se říkat neměly. Ptám se, jestli si třeba můžu dovolit říct, že v minulé práci jsem se necítila dobře, že jsem odešla dobrovolně a jestli si třeba neuškodím. Rozebíráme mé obavy. Cítím se líp, docela to funguje.
Je půlka března a postoupila jsem do druhého kola! K výběrovému řízení si chystám projekt, přemýšlím, jak propagovat jednu turistickou oblast na jižní Moravě. Jsem v šestém nebi. Do sedmého postoupím, až to místo dostanu.
Pořád je půlka března a moje nadšení se změnilo ve vztek, rezignaci a zoufalost. U výběrového řízení jsem narazila. Nešlo o moje schopnosti, o vítězi bylo bohužel už předem rozhodnuto. Pohovor se mnou absolvovala paní, která v dané instituci už dávno pracuje, její jméno jsem viděla na stránkách, a tak mi došlo, že tohle výběrové řízení bylo jenom zástěrka. Jak mi je? Hrozně. Tolik zbytečné energie vniveč, takový výsměch jakémukoliv snažení. Obrečela jsem to. Nemají úctu k uchazečům, kteří o práci stojí a dlouhodobě se připravují.
Dnes mám šestou konzultaci v Centru vzdělávání všem a svojí kariérní konzultantce vylévám srdce. Musím ocenit její přístup. Nesoudí, nemoralizuje, rozebírá se mnou to zpackané výběrové řízení. Povzbuzuje mě a věří, že to zvládnu a že si práci najdu. Nalívá mi do žil novou energii a ochotu zase hledat řešení.
Přemýšlím, že bych zvedla kotvy. V Brně jsem štěstí nenašla, co kdybych se podívala do zahraničí? Docela mi ta myšlenka vrtá hlavou. Uměli by mi tady ohledně stáží poradit a doporučit organizaci, která je zajišťuje. Už se vidím v Anglii, kde pracuji v progresivním týmu a nasávám nové zkušenosti, nové zážitky, pracuji na zlepšení jazyka. Jenže to má jeden háček. Stáž není placená. Vyhodnocuji, že takový pracovní pobyt v zahraničí možná nebude pro mě. Ideální je taková stáž pro absolventy.
A tak, jak říkají v Británii – keep calm and carry on. Kdyby můj táta, co nejde pro slovo daleko, uměl anglicky, asi by to přeložil takto: zavři zobák a makej. Já bych nabídla jemnější variantu: zůstaň v klidu a jeď dál.