V Centru vzdělávání všem jsem se naučila o sobě přemýšlet a cenit si svých silných stránek. Jednou z nich je, že jsem pozitivní člověk, co rád zkouší nové věci a jen tak se nevzdává. Proto jsem se rozhodla využívat všechny příležitosti, co mi cestou brnknou do nosu a u kterých mi intuice říká, že by k něčemu mohly být.
Proto jsem taky začala pracovat jako dobrovolník. Jednou týdně chodím pomáhat do neziskové organizace, která pracuje se starými lidmi. Při chození po domácnostech jsem viděla různé životní osudy, lidsky mě to velmi posunulo. Měla jsem možnost vidět pokoru lidí, co opustili zaměstnání, aby se starali o své blízké. Žádný přepych, ale láska a pokora. Člověk si uvědomí, že jeho vlastní nespokojenost je ve výsledku jenom drobností a i ta nezaměstnanost v porovnání s problémy druhých představuje drobnou maličkost.
Díky dobrovolnictví jsem poznala kolegu a ten mi nabídl brigádu. Moje intuice nelhala. Brigáda nemá sice s mým oborem mnoho společného, ale jako prevence domácího sezení u počítače, chmurných myšlenek a prázdné peněženky určitě fungovat bude.
Pro marketingovou agenturu budu pracovat jako tazatel. Vyrážím zase mezi lidi a týdně několik hodin telefonuji. Ale to nejde jen o ten přivýdělek, ale hlavně o tu příležitost a ten pocit užitečnosti. Peníze investuji a začínám chodit na kurz němčiny, který jsem si vybrala v databázi celoživotního vzdělávání. A najednou mám pomalu víc práce, než když jsem byla zaměstnaná. Vrací se sebevědomí, mám pocit, že jsem zase šťastná.
PS: Zítra jdu na pohovor. Jedno jihomoravské turistické centrum hledá novou posilu týmu.